BAC Lightning

Když byl v r. 1960 přepadový stíhač BAC Lightning konečně zařazen do služby, znamenalo to pro RAF zahájení nové éry. Hybnou silou projektu byl W. E. „Teddy“ Petter, otec bombardovacího letadla English Electric Canberra. Kontrakt na studijní projekt nadzvukového výzkum­ného letadla byl zadán již v r. 1947. Výsledkem práce byl English Electric P.1 A, který se poprvé dostal do vzduchu 4. srpna 1954 a později, poháněn dvěma proudovými motory Bristol Siddeley Saphire bez přídavného spalování, pře­konal rychlost zvuku. Byly  postaveny tři výzkumné prototypy – dva pro intenzivní letové zkoušky a jeden pro pevnostní zkoušky na zemi. Tato první letadla mě­la eliptický vstup vzduchu do motoru. V r. 1954 zaměřili vývojoví pracovníci úsilí na to, aby z experimentálního stroje vzniklo letadlo schopné praktického po­užití. Výsledkem byly tři prototypy letad­la, které dostalo označení English Electric P.1B. Poháněly jej motory Avon a v kruhovém vstupu vzduchu byl vesta­věný vstupní kužel. První P.1B (XA847) se dostal poprvé do vzduchu 4. dubna 1957. Asi o 19 měsíců později přidělilo le­tounu ministerstvo letectva jméno Light­ning. Dne 25. listopadu 1958 poprvé pře­konal P.1B, poháněný motory Avon s přídavným spalováním, rychlost M 2. Posléze bylo vyrobeno a dokonale od­zkoušeno dalších 20 předsériových stro­jů. V r. 1960 byl Lightning prohlášen za schopný k operačnímu nasazení. RAF nyní mělo nadzvukový přepadový stíha­cí letoun pro každé počasí, ovšem s ním přišly i problémy s údržbou. Na druhé straně však Lightning ukázal, co dovede. Měl radarový systém řízení přepadu cíle a k řízení střelby (Ferranti Airpass Mk 1 umístěný v přídi), a byl vybaven řízenými střelami (Firestreak, naváděné infrahlavicí). Lightning F.1 poprvé vzlétl 29. říj­na 1959 a dodávky k 74. peruti RAF by­ly zahájeny v létě 1960. Lightningy F.1 byly vybaveny i 56. a 111. peruť. Poslední vyrobené exempláře této verze, Light­ning F.1 A, byly vybaveny systémem pro tankování paliva za letu a UHF radiosta­nicí. Další vývoj vedl ke vzniku Lightningu F.2, který měl větší dolet, dostup a rychlost, pokročilejší elektroniku, místo kyslíkových tlakových láhví měl nádrž s kapalným kyslíkem, řiditelné přední ko­lo a plně řiditelný systém přídavného spalování. První let F.2 se uskutečnil 11. července 1961, později jím byly vy­zbrojeny 19. a 92. perutě ve Spolkové republice Německo.

Lightning F.3 byl poháněn dvěma motory Avon 300 s přídavným spalová­ním o tahu 72,76 kN. Neměl hlavňovou výzbroj, ale dvě řízené střely Red Top, pro zvýšení doletu měl možnost nosit na horní ploše křídla dvě odhazovací pří­davné palivové nádrže spolu se systé­mem pro tankování za letu, jehož násta­vec byl uchycen na levé straně trupu. První F.3, který měl zvětšenou svislou ocasní plochu s hranatým ukončením a byl vybaven naváděním na cíl a řízení střelby, se dostal poprvé do vzduchu 16. července 1962. V polovině r. 1964 byl tento typ zaveden do služby k 74. peruti, postupně jim byly přezbrojeny i 23., 29., 56., a 111. peruť. Lightning F.6 byl vý­sledkem rozhodnutí využít dlouho odklá­dané návrhy BAC na téměř dvojnásobné zvýšení kapacity palivových nádrží. V r. 1965 na něm byly provedeny navr­hované úpravy, dostal křídlo se zalome­nou náběžnou hranou, tedy v provedení, s nímž létal již před devíti lety. Tato mo­difikace umožnila provoz při větších hmotnostech. Zvětšená kapacita palivo­vých nádrží (zejména díky velké podtrupové nádrži), spojená s malým odporem nové náběžné hrany křídla při letu pod­zvukovou rychlostí, umožnily F.6 (pů­vodně označenému Lightning F.3A) všestrannější použití. Saúdská Arábie a Kuvajt zakoupily odvozenou verzi z F.6, označenou Lightning F.53.

Lightning F.6 ze stavu Lightning Training Flight, základna RAF, Binbrook. Lightning byl poslán do „penze“ v r. 1988, od r. 1960 sloužil u RAF jako přepadový stíhací letoun.

Verze

Lightning T.4: dvoumístný operační cvičný stroj se sedadly vedle sebe, určený pro RAF, odvozený z F.1 A
Lightning T.5: dvoumístný operační cvičný stroj se sedadly vedle sebe, určený pro RAF, odvozený z F.3
Lightning F.52: označení pro F.2 používané RAF a dodané do Saúdské Arábie
Lightning F.53: označení pro stíhací verzi dodanou do Saúdské Arábie a Kuvajtu
Lightning T.54: označení pro T.4 používané RAF a dodané do Saúdské Arábie
Lightning T.55: označení cvičné verze určené pro Saúdskou Arábii a Kuvajt

Technické údaje

BAC Lightning F.6

  • Typ: dvoumotorový jednomístný samonosný stíhací středoplošník
  • Pohonná jednotka: proudové motory Rolls-Royce Avon 302 s přídavným spalováním o tahu 69,74 kN
  • Výkony: max. rychlost M 2,3, nebo 2 415 km/h ve výšce 12 190 m; dolet 1 287 km; počáteční stoupavost 15 240 m/min; doba dosažení operační výšky (kolem 12 190 m) při stoupací
  • rychlosti M 0,9 2 min. 30 s
  • Hmotnost: prázdná 12 000 kg; max. vzletová 22 680 kg
  • Rozměry: rozpětí 10,61 m; délka 18,64 m; výška 5,97 m; plocha křídla 35,31 m2

Výzbroj: dvoudílný podtrupový kontej­ner, obsahující palivovou nádrž (v zadní části) a v přední části další palivo nebo schránku se dvěma kanony Aden ráže 30 mm, se zásobou 120 nábojů na zbraň. V operačních kontejnerech, umís­těných v trupu před podtrupovým kontej­nerem, mohl dopravovat dvě řízené stře­ly kategorie vzduch-vzduch typu Red Top nebo Firestreak nebo 44 neřízených raket ráže 50,4 mm, stabilizovaných rota­cí, nebo pět 70mm kamer Vinten 360 a za­řízení pro řádkové snímání terénu spolu se světlicemi dopravovanými na závěsnících pod křídlem, na těchto závěsnících a na závěsnících na horní ploše křídla mohl dopravovat až 144 raket ne­bo šest pum, každá o hmotnosti 454 kg.