Browsing Category : Letadla vojenská

Letadlo Boeing 367 (C/KC-97)


Na počátku r. 1942 Boeing inicioval vývojovou studii pro vyzkoušení možnosti výroby dopravní verze svého B-29 Superfortress. Vzhledem k návrhu a postupu společnosti v době, kdy dopravní letouny dlouhého doletu byly velmi žádané, objednalo USAAF 23. ledna 1943 u Boeinga tři prototypy. Společnost typ označila jako Boeing model 367 a US Army Air Force (USAAF) jako XC-97. Letoun poprvé vzlétl 15. listopadu 1944. XC-97 měl mnoho společného s B-29 včetně křídla a uchycení motorů. Na první pohled vypadal dvojitý vypouklý trup (double-bubble) nově, ve skutečnosti však byla spodní část jeho konstrukce z trupu B-29. Ocasní plochy byly uchyceny k nové (a větší) horní části. Dne 6. července 1945 se uskutečnilo rychlé ověření prototypů a k provozním zkouškám bylo objednáno 10 strojů. Bylo to šest nákladních dopravních YC-97, tři YC-97A pro dopravu vojenských skupin a jeden YC-97B pro linkovou přepravu s 80 sedadly v hlavní kabině. První kontrakt na 27 letounů C-97A se uskutečnil 24. března 1947. Letoun měl motory Pratt & Whitney R-4360-27 o výkonu 2 425 kW (3 250 k) a byl určen pro přepravu vojáků nebo 24 040 kg užitečné hmotnosti. Následovaly dvě dopravní verze pod označením C-97C a VC-97D, dále tři pokusné KC-97A s přídavnými palivovými nádržemi a Boeingem vyvinutou přečerpávací hubicí. Výroba tankerů KC-97E byla zahájena v r. 1951. Tuto verzi poháněly motory R-4360-35C s výkonem 2 610 kW (3 500 k). Následující verze KC-97F se lišila pouze motory R-4360-59B. KC-97E a KC-97F bylo možné upravit jako dopravní i tankovací letadla, avšak při změně na plnohodnotný dopravní letoun musel být systém pro čerpání paliva za letu odstraněn. Nejrozšířenější verzí, s počtem 592 vyrobených letounů, byl KC-97G, který mohl létat jako dopravní nebo tankovací letoun, aniž ho bylo nutné upravovat. Do r. 1956, kdy končila výroba, bylo vyrobeno celkem 888 letounů C-97. Mnohé z nich byly později upraveny k jiným účelům. Verze KC-97L měla zvětšený výkon díky dvěma proudovým motorům General Electric J47-GE-23 s tahem 23,142 kN, aby se mohl snadněji setkávat s letouny Boeing B-47. Letouny KC-97G, plně upravené na dopravní nákladní verzi, byly označeny C-97G, pro dopravu cestujících pak měly označení C-97K. Vyhledávací a záchranná verze byla označena HC-97G. Tři KC-97L byly dodány do služeb španělských leteckých sil pod označením TK-1. Několik jich létalo v izraelských vzdušných silách. KC-97G bylo možné používat k nákladní dopravě nebo dopravě cestujících bez jakýchkoliv dalších úprav. Létal s nádržemi uchycenými pod křídlem a Národní letecký dozor (Air National Guard) je často nahrazoval dvěma proudovými motory J47 k úpravě na verzi KC-97L.

Verze

C-97D: označení pro třetí YC-97A, pro YC-97B a dva C-97A upravené na standardní dopravu cestujících. Tři VC-97D byly krátce nato přejmenovány na C-97D. KC-97H: označení projeden KC-97F, upravený pro zkoušky tankeru, používající sondu a plovoucí uchycení systému k čerpání paliva za letu, vyvinuté ve Velké Británii YC-97J: konečné označení pro dva KC-97G upravené pro USAF. Ty ho používaly jako létající zkušebnu čtyř turbovrtulových motorů Pratt & Whitney YT43-P-5 s výkonem 4 250 kW (5 700 k).

Technické údaje KC-97G

  • Typ: čtyřmotorový samonosný transportní středoplošník pro posádku a náklad
  • Pohonná jednotka: hvězdicové motory Pratt & Whitney R-4360-59B o výkonu 2 610 kW
  • Výkony: max. rychlost 604 km/h; cestovní rychlost 483 km/h; dostup 9 205 m; dolet 6 920 kg
  • Hmotnost: prázdná 37 421 kg; max. vzletová 79 379 kg
  • Ve společnosti F-86 je vidět jeden z dopravních YC-97J, upravený z tankeru KC-97G s vrtulemi YT43.
  • Rozměry: rozpětí 43,05 m; délka 33,63 m; výška 11,66 m; plocha křídla 164,34 m2
 
Read More »

Stíhačky Bell XP


Bell XP-77

Nárůst počtu bombardérů a stíhacích letounů během 2. sv. války přinesl oprávněné obavy z nedostatku lehkých slitin, z nichž byly tyto letouny vyrobe­ny. Pod původním názvem Tri-4 firmy Bell figuroval jeden z projektů zaměře­ný na stíhací letoun z tzv. nestrategických materiálů. Šlo o dolnoplošník se zatahovacím podvozkem a s pohonem řadovým motorem Ranger. Po mnoha jednáních a změnách zví­tězil projekt firmy Bell, následovaný objednávkou šesti prototypů XP-77. V důsledku zpoždění a nárůstu ceny byla objednávka zredukována na dva stroje. První z prototypů vzlétl 1. dubna 1944. Zkoušky přinesly mnoho problé­mů a po kolizi druhého z prototypů a je­ho následném zničení byl program v prosinci 1944 zrušen.

Technické údaje:

Bell XP-77
  • Typ: jednomotorový jednomístný samonosný stíhací dolnoplošník
  • Pohonná jednotka: řadový motor Ranger XV-770-7 s výkonem 388 kW
  • Výkony: max. rychlost 531 km/h; dostup 9 175 m; dolet 885 km
  • Hmotnost: prázdná 1 295 kg, max. vzletová 1 827 kg
  • Rozměry: rozpětí 8,38 m; délka 6,97 m; výška 2,5 m; plocha křídla 9,29 m2
Bell XP-77 byt navržen jako lehký stíhací letoun z větší části konstruovaný z nestrategických materiálů. Jeho výkony nebyly dobré.

Bell XP-83

Hlavním nedostatkem prvních turbíno­vých motorů byla větší spotřeba paliva. Např. Bellův Aircomet P-59 měl dolet pouhých 386 km. Proto v r. 1944 zača­la společnost vyvíjet  proudový stíhací letoun s velkým doletem. Dne 31. čer­vence 1944 USAAF objednalo dva pro­totypy pod označením XP-83. První z nich vzlétl 25. února 1945. Stejně jako P-59 to byl samonosný středoplošník se zatahovacím podvoz­kem a dvěma turbínovými motory na každé straně pod kořenem křídla. Zvýšení doletu bylo zajištěno většími palivovými nádržemi a vylepšenými motory. Trup XP-83 byl proto hlubší a širší (aby pojal více paliva) a v přípa­dě nutnosti existovala možnost zavěsit dvě  přídavné  nádrže  pod  křídlo. Zkoušky letounu však nakonec proká­zaly nevyhovující výkony a od projektu se upustilo.

Technické údaje:

Bell XP-83
  • Typ: dvoumotorový jednomístný samonosný stíhací středoplošník
  • Pohonná jednotka: proudové motory General Electric J33-GE-5 s tahem 17,8 kN
  • Výkony: max. rychlost 840 km/h; dostup 13 715 m; dolet s přídavnými nádržemi 2 784 km;
  • Hmotnost: prázdná 6 398 kg, max. vzletová 10 927 kg
  • Rozměry: rozpětí 16,15 m; délka 13,66 m; výška 4,65 m; plocha křídla 40,04 m2
  • Výzbroj: šest kulometů ráže 12,7 mm v přídi
Stíhací středoplošník XP-83 byl prvním proudovým letounem konstruovaným pro větší dolet. Pro nevyhovující výkony se však do série nedostat.
Read More »

Berjev A-40 Albatros „Mermaid“


V r. 1983 zahájil Berjev vývoj velkého obojživelného létajícího člunu s jednostupňovým trupem, úspěšného ná­stupce Be-12, který je v současné do­bě ve službách ruského námořnictva. Berjev A-40 Albatros (v kódu NATO označený „Mermaid") poprvé vzlétl v prosinci 1986 vTaganrogu. První ve­řejné vystoupení letounu se uskutečni­lo na leteckém dnu v Tušinu 20. srpna 1989. A-40 má neobvyklou konstrukci s jednoduchým stupněním trupu, ale s proměnným ponorem. Vyznačuje se neobyčejnou stabilitou a řiditelností ve vodě, s malým přetížením během star­tu i při klesání. Příďový podvozek je za­tahován do příďového oblouku, hlavní podvozek se zatahuje do prostorů pod kořenem každé poloviny křídla. Nad kořenovými částmi křídla jsou ve dvou gondolách umístěny turbodmychadlové motory, které jsou položeny co nej­výše, aby se tak zabránilo vstupu vody a vodní tříště. Výstupky pod přídí trupu mají minimalizovat přístup vodní. V zadní části každého pylonu jsou umístěny podpůrné proudové motory. V zadní části trupu je konstrukce vyso­ko umístěných šípových ocasních ploch ve tvaru „T“. Konce mírně šípo­vého křídla jsou opatřeny stabilizační­mi plováky, v příďovém oblouku je umístěn radom s vyhledávacím radarem. Nad ním je nástavec pro čerpání paliva za letu a zařízení pro sonobóje. A-40 se stal nástupcem typů Be-12 a II-38, je určen k pobřežnímu hlídko­vání a  k  protiponorkové  službě. Objednáno bylo 20 strojů pro vybavení námořnictva Společenství nezávislých států (SNS). Do r. 1997 však byly vy­robeny pouze dva prototypy a v sou­časné době není v důsledku finančních problémů SNS stav výroby známý. První prototyp překonal 128 rekordů ve své třídě.

Verze

A-40 Albatros „Mermaid": základní verze určená pro námořní hlídkování, protiponorkový boj a kladení min Be-40P: projekt dopravní verze pro 105 cestujících s doletem 4 000 km Be-40PT: projekt dopravní a nákladní verze pro zatížení 10 000 kg se zahrnutím 70 cestujících s doletem 4 200 km

Technické údaje

Berjev A-40 Albatros „Mermaid"

  • Typ: dvoumotorový osmimístný samonosný námořní protiponorkový obojživelník
  • Pohonná jednotka: turbodmychadlové motory Aviadvigatěl (Solovjev) D-30KPV s tahem 117 kN a dva podpůrné proudové motory RKBM (Novikov) RD-60K s tahem 24,50 kN
  • Výkony: max. rychlost 760 km/h ve výšce 6 000 m; max. rychlost 720 km/h ve výšce 6 000 m; počáteční stoupavost 1 800 m/min; dostup 9 700 m; dolet 5 500 km s max. paliva nebo 4 100 km s max. zatížením
  • Hmotnost: max. vzletová 85 317 kg
  • Rozměry: rozpětí křídla 41,62 m; délka včetně nástavce pro přečerpá­vání paliva za letu 43,84 m; výška 11,07 m; plocha křídla 280,55 m2
  • Výzbroj: torpéda nebo jiné vybavení umístěné v pumovnici ve spodní zadní části
Read More »

B.A.T.F.K.23 Bantam


Když Frederick Koolhoven v r. 1917 odešel ze společnosti Armstrong Whitworth, jeho první konstrukcí u nového zaměstnavatele, British Aerial Trans­port Co. Ltd. (B.A.T.), byl jednomístný stíhací dvouplošník F.K.22. Měl celodřevěnou konstrukci se samonosným trupem, který měl být poháněný hvězdi­covým motorem A.B.C. Mosquito s vý­konem 89 kW. Vzhledem k neúspěchu tohoto motoru byl nakonec na prvním a třetím ze šesti plánovaných vývojo­ vých letadel použit motor A.B.C. Wasp I o výkonu 127 kW. S druhý strojem, poháněným rotačním motorem Gnome Monosoupape o výkonu 75 kW, byly v lednu 1918 v Martlesham Heath za­hájeny vývojové zkoušky. Později dostal ještě výkonnější rotační motor Le Rhůne 9J o výkonu 82 kW. Další tři letadla, vyrobená podle pů­vodního kontraktu,  měla označení F.K.23 Bantam I, druhý prototyp se po­zději stal známý jako Bantam  II. Prototyp Bantamu I si ponechal celodřevěnou konstrukci, byl však rozměro­vě menší - rozpětí křídel bylo zmenše­no z 7,52 m na 6,10 m a jeho délka byla z 6,30 m snížena na 5,61 m. Pro pohon Bantamu I byl vybrán motor A.B.C. Wasp a letové zkoušky byly zahájeny v květnu 1918. Byly postaveny další dva prototypy, trochu větší a modifikované konstrukce, po nichž následovala do­dávka devíti z celkem dvanácti vývojo­vých letadel. První z nich bylo odesláno 26. července 1918 do zkušebního stře­diska Royal Aircraft Establishment ve Famborough. Dvě letadla byla odeslána ke zkouškám do zahraničí, jedno do Villacoublay ve Francii a druhé dokonce až za moře, na základnu Wright Field v USA. Tento stroj dostal americké označení P.167 a 30. září 1922 byl ulo­žen „do skladu". Výroba Bantamu zahrnovala mnoho konstrukčních změn, zejména odstraně­ni nepříjemných vlastností ve vývrtce, které se projevily u prototypů. Bylo opět zvětšeno rozpětí křídel a letadlo dostalo i zvětšenou vodorovnou ocasní plochu, naproti tomu byla snížena plocha kýlovky a zvětšena  plocha směrovky. Pokračující problémy s motory a pová­lečné snižování stavu letadel RAF ovliv­nily budoucnost Bantamu. Byl učiněn pokus vyřešit problémy s výkonem in­stalací nového motoru A.B.C. Wasp II o výkonu 149 kW, jímž byl vybaven po­slední vyráběný stroj. Po uzavření B.A.T koupil letadlo Koolhoven a dopravil jej do Nizozemska. Zde byl opět vybaven novým motorem, tentokrát to byl hvěz­dicový motor Armstrong Siddeley Lynx o výkonu 149 kW. Několik letadel se po­té objevilo v britském civilním rejstříku včetně jednoho, s nímž se 21. června 1919 zúčastnil závodů v Hendonu i bý­valý zkušební pilot B.A.T  major Christopher Draper. Tento stroj se vy­značoval menším rozpětím spodního křídla (na polovinu původního rozpětí), vrchní křídlo bylo neseno na šikmých vzpěrách, které byly v místě vnějších mezikřídlových výztuh. A.T.F.K.22 v průběhu zkoušek v Matlesham Heath. Počítalo se s ním jako se stíhacím letadlem, ale prodlužování jeho vývoje a snižování stavů RAF přispěly k jeho zániku.

Technické údaje

B.A.T.F.K.23 Bantam

  • Typ: jednomotorový jednomístný vzpérový stíhací dvouplošník
  • Pohonná jednotka: hvězdicový pístový motor A.B.C. Wasp I o výkonu 127 kW
  • Výkony: max. rychlost 206 km/h ve výšce 1 980 m; stoupání do výšky 1 980 m 5 min. 10 s; dostup 6 100 m; vytrvalost 2 hod. 30 min.
  • Hmotnost: prázdná 378 kg; max. vzletová 599 kg
  • Rozměry: rozpětí 7,62 m; délka 5,61 m; výška 2,06 m; plocha křídla 17,19 m2
  • Výzbroj: dva pevné synchronizované kulomety Vickers ráže 7,7 mm
Read More »

Avro 531 Spider


Avro 531 Spider vznikl z iniciativy společnosti Avro jako reakce na požadav­ky ministerstva letectva na nové jednomístné stíhací letadlo. První let tohoto dvouplošníku, poháněného rotačním motorem Le Rhóne o výkonu 82 kW, se uskutečnil v dubnu 1918, později dostal rotační motor Clerget. Použití velkého množství dílů z 504K umožnilo rychlé a ekonomické zahájení výroby. Problémy s výztuhami křídel byly vyřešeny využitím vzpěr, vyrobených ze svařovaných ocelových trubek. Intenzivními zkouškami byla prokázána dobrá obratnost. Pilot měl díky kruhovému otvo­ru v centroplánu horního křídla dobrý výhled. Nakonec však v soutěži na no­vý stíhací letoun zvítězil Sopwith Snipe a prototyp Spideru byl používán jako experimentální stroj.

Verze

Avro 538: byl zřejmě postaven z dílů určených pro nerealizovaný Avro 531 A, šlo o podstatně kodifikované původní Avro 531 se shodným rozpětím a výztuhami křídel, s větší mezerou mezi horním křídlem a trupem. Původně byl Avro 538 zamýšlen jako závodní letadlo, ale nikdy k tomuto účelu nebyl použit. Poháněn rotačním motorem Bentley B.R.2 s výkonem 112 kV byl místo toho od května 1919 do září 1920 používán společností Avro Transport Co. jako spojovací letadlo. Technické údaje jsou shodné s údaji pro Avro 531, kromě doletu 515 km, prázdné hmotnosti 442 kg a maximální vzletové hmotnosti 635 kg; rozpětí bylo 8,53 m, výška 2,59 m a plocha křídel 19,51 m2

Technické údaje

Avro 531

  • Typ: jednomotorový jednomístný vzpěrový stíhací dvouplošník
  • Pohonná jednotka: rotační motor Clerget o výkonu 97 kW
  • Výkony: max. rychlost 193 km/h; stoupání do výšky 1 525 m za 4 min.; dostup 5 970 m; dolet 402 km
  • Hmotnost: prázdná 437 kg; max. vzletová 688 kg
  • Rozměry: rozpětí 8,69 m; délka 6,25 m; výška 2,39 m; plocha křídel 17,56 m2
  • Výzbroj: pevný synchronizovaný kulomet Vickers ráže 7,7 mm
Read More »